Dřívější mistryně jezdectví pomáhá dětem na psychiatrii

20.8.2011 12:30 Edita Štrajtová Rubrika: Letní žurnalistická škola 2011

Magdalena Škardová pracuje v Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod. Spolu se svými malými svěřenci se připravuje na benefici Jeden za všechny, všichni za jednoho.

Dětské nožičky cupitají v trávě za doprovodu zvuku klapání koňských kopyt a smíchu. Obloha dobarvuje celý průvod nacvičující benefici. „Práce s lidmi mě baví a rozhodně se přitom nenudím,“ říká terapeutka Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě Magdalena Škardová.

Práce terapeuta hipoterapie si žádá mnoho času, ve kterém psychika hraje velkou roli a není lehké se vyrovnávat s jejími obtížemi. Rozzářené obličeje pacientů obklopují celé obecenstvo průvodu. „Koně musíte brát za rovnocenného partnera,“ vysvětluje osmadvacetiletá Magdalena Škardová. Její matka trénovala všestrannost, a tak se terapeutka pravidelně setkávala s koňmi už od šesti let. Její první kůň nebyl malý poník, jak by se dalo čekat, ale vysloužilá šestnáctiletá kobyla. Jak říká: „Byla to moje zkušená profesorka.“

Hipoterapie má účinky jak na psychickou, tak na fyzickou stránku člověka. Je velmi časté, že terapeuti své práci podlehnou natolik, že už nemají čas na svůj osobní život. „S přítelem trávíme svůj čas o víkendech na závodech. A když už máme nějaký společný, tak si ho užíváme. Večer se potkáme u televize a rozebíráme, co je nového. Jsme oba tolerantní,“ povídá Škardová. Její rodiče vlastnili jezdecký klub, takže se mezi koňmi pohybovala denně. Vztah ke koním se prohluboval čím dál tím víc.

Dusný vzduch prostupuje koňskými oháňkami, které okusuje houf much. Žíznivé pohledy dětí pozorují svůj vzor v drezurní jízdě. Máchají rukama i nohama a tančí do rytmu hudby. Malí pacienti předstupují s poníky ruku v ruce, koně táhnou směrem proti sobě. Země duní pod hřmícím dusotem běhu a tance, který má naznačovat dramatické ztvárnění radosti a smutku.

„Práce s lidmi mi vyhovuje. Když mohu něco naučit, jsem zase o krok vpřed k mému citovému naplnění,“ říká Magda Škardová. Její matka působila jako trenérka juniorských jezdců a malé děvče se záhy do těchto tréninků zapojilo také. Třikrát dobyla úspěšně titul mistryně České republiky v juniorské kategorii, zúčastnila se soutěže mladých jezdců a neztratila se ani mezi seniory. Vládne neuvěřitelným klidem, který ji možná dodává vyrovnanost koní, s nimiž žije už od malička.

„Mezi koněm a člověkem se může vyvinout mimořádně silný vztah. Nesmí se však zapomínat, že potřeby zvířat jsou zcela jiné než ty lidské,“ říká jezdkyně, která vystudovala Zemědělskou univerzitu v Praze. Nejdříve začínala se skoky, ale kvůli těžkým úrazům hlavy skončila u drezúry. Škardovou práce terapeutky baví, a proto tomu věnuje veškerý svůj čas.

Sdílej na Facebooku       Poslat emailem