Reklama

Reklama

Reklama

Kvalitní vestavěný nábytek - vestavěné skříně a šatny. Prohlédnětě si naši fotogalerii – skříně na míru STAKO.

RDMKV - Rada dětí a mládeže kraje Vysočina - Koordinační subjekt neziskových organizací

Reklama

Jan Šťovíček - Srí Lanka mýma očima

23.12.2007 12:09 Milan Pilař Rubrika: Za hranicemi Vysočiny

Jan Šťovíček - Srí Lanka mýma očima

Redakce i-deníku Vysočina-news.cz připravila ve spolupráci s Janem Šťovíčkem seriál postřehů ze Srí Lanky, kde v současnosti autor dopisů pobývá jako buddhistický mnich a sbírá zkušenosti.

timhle-jsem-letel-z-mnichova.JPG

Tímhle jsem letěl z Mnichova

Drazí přátelé, dnes jsem přiletěl na Srí Lanku, cesta byla dlouhá, velmi zajímavá, hlavně že jsem už v cíli :-) Jsem naživu, zdravý a nic jsem po cestě neztratil. Můj první dojem o Srí lance je, že je to tu jako doma, v České republice, jen se třemi rozdíly. Za prvé, místo jabloní a třešní podél silnic tu jsou palmy, za druhé, místo českého jazyka zde slyším jen angličtinu a sinhálštinu a za třetí, lidé tu mají jinou barvu pleti. Je tu hodně horko, nicméně v České republice je v létě ta samá teplota, takže to není problém. Myslím si, že nebude těžké si na zdejší prostředí zvyknout.

Rád bych se pokusil vám trochu přiblížit, co zažívám zde na Srí Lance. Nebudu své vnímání vztahovat na celý ostrov, neboť jsem osmdesát procent času strávil jen na jednom kopci a okolo něj, v městě Gampola.

letiste-ve-state-doha-mezipristani.JPG

Mezipřistání na letišti ve státě Doha

Postupně přicházím k tomu, že na Srí Lance je mnoho rozdílů oproti České republice. Největší rozdíly jsou ale v kultuře, ve zvycích. Sinhálci, se kterými jsem se setkal, jedli pravou rukou. Proč pravou rukou? Protože levou rukou si myjí zadek na toaletě. Proto jsem u Sinhálců ještě neviděl toaletní papír, mají místo něj vodu a vodovod vedle záchodové mísy. Také jsem je ještě neviděl používat příbor, jedí rukou. Oblečení mají zcela odlišné. Někteří nosí kalhoty, ale většinou jsem na Sinhálcích viděl sarong. To je jakési obdélníkové plátno, jehož užší strany jsou sešity, a tak vytvářejí jakýsi válec. Ten na sebe navlečete, na hoře stáhnete a je hotovo :-). Pod sarongem nosím jen slipy, na lehké oblékání je tu tepla dost :-). Je to velmi chytré oblečení, protože ačkoliv jsou nohy zakryty, při chůzi se provětrají, a tak se nepotí, pod sarongem jsou nohy volné, sarong je dost široký.

severozapadni-pobrezi-sl.JPG

Severozápadní pobřeží Srí lanky

Když byste šli v Gampole spát, asi se podivíte, kde je peřina. Sinhálci nemají peřiny. Přikrývají se jenom úzkým plátnem, asi tak úzkým jako je naše povlečení na peřinu :-D. Protože jím rukama a Sinhálci okolo mě také, je v každé restauraci v rohu umyvadlo na umytí rukou, nebo alespoň pravé ruky - tou se jí.

autobus-nad-sedackou-je-napis-ktery-prikazuje-sinhalcum-uvolnit-mista-mnichum.JPG

Autobus - nad sedačkou je nápis, který přikazuje Sinhálcům uvolnit místa mnichům

Srí Lanka je křižovatkou náboženství. Jsou zde hojně zastoupená čtyři náboženství - hinduismus, buddhismus, islám a křesťanství. Nejvíce je zde v oblibě buddhismus. Náboženský vliv jsem zpozoroval ihned dvojím způsobem: za prvé, v autobuse a na některých obchodech je psáno: Buddhu saranai Devi pihitaj - to znamená "Buddha kéž je nám útočištěm - Bůh nechť na nás dává pozor". Za druhé, v autobusech je za řidičem jedna volná sedačka a dvě místa k sezení, která je vždy Sinhálci uvolněna, vstoupí-li do autobusu buddhistický mnich. Ostatně tak praví nápis, který je nad touto první sedačkou. Náboženství má obrovsky vliv na obyvatele Srí Lanky. Jsou mnohem klidnější a rozvážnější, mnohem přístupnější a přátelštější, mnohem moudřejší než lidé západního světa.

Lidé v našich končinách se rozčilují kvůli každé prkotině. Srílančana naštvete snad jen tehdy, když po vás chce peníze a vy mu je nechcete dát.

Čistota by mohla být lepší. Pravda je, že kdykoliv jsem navštívil nějakou restauraci nebo obchod, zdi toho místa byly špinavé, poťapané a byl cítit nepříjemný pach. Totiž asi jim to takhle stačí, je to ale škoda, protože tím někteří vědomě ničí krásu Srí Lanky. Slyšel jsem, že dávají odpadky i umělou hmotu do vykopané jámy na zahradě a pak vše spálí. Také když něco vyhazují, tak často ne do koše, ale tam, kde "to není vidět".

na-tento-kopec-jsem-videl-z-okna.JPG

Na tento kopec jsem viděl z okna

Technicky se od nás také liší, a to stupněm vyspělosti. Ti, se kterými jsem se v Ambuluwawa setkal, ne vždy měli mobil. Není na Ambuluwawa samozřejmostí. Chudí lidé zde nemají televizi. Počítač tu mají jen nadprůměrné vrstvy a internet, zdá se, mají lidé jen v práci a v internetové kavárně. Lednička je samozřejmostí. Auto zde mají jen nejbohatší. Když někdo už má auto, tak je to trojkolák tunuiler, kterým si vydělává jako taxikář. Málokdo má auto, v lepších vrstvách mají spíš motorku. Chudí lidé nemívají ani kolo, chodí všude pěšky. V Gampole jezdí jenom autobus, ptal jsem se jednoho bohatšího kamaráda, který bydlí v Colombu, hlavním městě Srí Lanky, a vůbec nevěděl, že existuje něco jako tramvaj, trolejbus či metro.

Překonávání vzdáleností na Srí Lance je velmi ošemetná záležitost. Z nějakého důvodu je devadesát procent silnic, po kterých jsem měl tu čest jet, autobusem, autem a motorkou, velmi nekvalitní. Už jsem zde projezdil asi pět set kilometrů a jen málokdy byla silnice rovná. Nízká kvalita silnic na Srí lance je kořenem mnoha zbytečných nepříjemností. Jednak jistě způsobuje velkou část nehod a jednak, a to hlavně, zpomaluje transport. V České republice jsme schopni autobusem překonat sto kilometrů zhruba za devadesát minut. Na Srí Lance, když jede autobus na hranici bezpečnosti, ujede sto kilometrů za čtyři hodiny, když je cesta bez problémů. To je docela velké zdržení. Problém je v tom, že nízká kvalita silnic nezpomaluje jen autobusy, ale i auta a motorky.

Oblíbeným vozem na Srí Lance je tzv. tunuiler nebo také "threewheeler", říkejme "trojkolák". To je speciální vozidlo, které má vzadu dvě kola a vpředu jen jedno. Vzadu je sedačka pro dvě až tři osoby a vpředu je uprostřed sedadlo pro řidiče, chybí sedadlo smrti :-)). Když trojkolák jede, dělá rámus jako sekačka na trávu, vážně :-). Tato vozidla často vidím na okrajích silnic čekající na zákazníka, který chce někam svézt.

Když byste chtěli jet autobusem, tak můžete, stojí to za to. Kdykoliv jsem nastoupil do autobusu, v zastávce do něj nastoupili žebráci, obchodníci a chudáci s postižením různého typu, jeden za druhým a procházeje vozidlem mi nabízeli příležitost darovat almužnu. Avšak narozdíl od žebráků ve střední Evropě, zatím jsem na Srí lance nikdy neviděl ožralého, který by za mnou přišel a škemral o deset korun, resp. rupii :-).

Charakter zdejších lidí je různý, ale většinou jsem se setkal s neupřímností vůči cizincům a naproti tomu s bezmeznou upřímností Sinhálce k Sinhálci. Vždy přesně formulují, co chtějí, za kolik a za jakých podmínek. Cizinec toto nedělá, a tak například sinhálský taxikář ze slov "do Colomba" chápe "chci okružní výlet okolo Srí lanky aspoň na tři dny a pak možná bych se mohl podívat do Colomba". A tak místo asi Rs. 600 (na CZK asi 100 Kč) zaplatí takový turista Rs. 6 000 :-) a možná ještě více.

Zvířata tu nejsou problém. Zatím jsem neviděl na Srí lance nebezpečnější zvíře, než zírající sedící černou krávu. Viděl jsem tu malou žábu a nádherně malé šedé veverky, honící se po stromech a střechách. Oblíbené zvíře je tu pes. Pes sice stejných ras jako máme v ČR, ale jiného charakteru. Psi, které jsem zatím viděl, byli klidní, seděli na ulici a odpočívali (každých dvě stě metrů uvidíte na ulici psa, jak spí nebo prostě kouká :-)).

Řeč je tu trojí. Sinhálština, angličtina a tamilština. Sinhálsky mluví rodili Sinhálci, anglicky většinou obchodníci a vzdělaní lidé a tamilsky většinou muslimové a hinduisti. Sinhálština, se vší úctou k tomuto jazyku, mi často přijde jako srandovní jazyk. Když Sinhálci mluví mezi sebou nebo když obchodník prochází autobusem v zastávce s košem plným jablek nebo kešu ořechů, zní to jako dětské zbrblání - drm-brm-drm-brm a není jim rozumět ani slovo. Při studiu tohoto jazyka jsem našel několik zajímavých matoucích podobnosti s českým jazykem.

Sinhálsky pusa znamená kočka, baba je mimino a třeba maama je strýc.

Vzhled Gampoly jakožto města, když se jím procházím, stejně jako všech ostatních měst a vesnic, kterými jsem kdy za svůj kraťoulinký pobyt na Srí lance prošel či projel, má svůj specifický charakter. Zkusím to popsat asi takto: když spojíte šest českých zanedbaných vesnic, dáte do nich 50 000 lidí a z toho tak 5 000 Vietnamců, s jejich typickými neuzavřenými obchody, které vystavíte podél silnic, poházíte po stranách ulic mnoho odpadků, trochu silnice poškodíte a zašpiníte všechny ty vietnamské obchody, naučíte prodavače pokřikovat o svém zboží na celou ulici, okolo silnic posázíte palmy a tak snad dvě stovky taxikářů v trojkolácích, postavíte po každých dvou stech metrech mešitu, kostel či buddhistický klášter, naučíte je mluvit sinhálsky, anglicky a tamilsky a zbarvíte jejich plet do hnědočerna, získáte typické srílanské městečko, tak jak ho můžete vidět například ve střední a západní Srí lance. Omlouvám se za ten tvrdý popis, ale jen reprodukuji, co jsem viděl. Viděl-li jste to někdo jinak, určitě mi napište, rád to s Vámi prodiskutuji.

Jídlo je na Srí Lance dokonalé. Nemá chybu. Takhle dobré jídlo jsem nejedl v žádné restauraci ve střední Evropě. Všechna slaná jídla jsou pálivá, avšak ne víc než samotný česnek, častěji asi jako samotná cibule. Nejčastěji jsem jedl rýži s kari - velká mísa vařené rýže je naservírovaná doprostřed stolu a dvě a víc malých misek s nejrůznějšími přílohami včetně mastných jsou poskládány okolo. V miskách jsou lžíce, kterými je možno je levou rukou podle libosti naporcovat na talíř, avšak z talíře se jí už jen "čistou" rukou, tedy pravou. Také zde jí těstoviny, úzké slepené nudle, které polévají trochou omáčky, dále pak je možné jíst kulaté, asi deset centimetrů v průměru placky z mouky a dalších ingrediencí, které se polévají opět trochou omáčky. Jí se tak, že se utrhne vždy asi deset centimetrů dlouhý úzký okraj této placky, vymáchá se v podávané omáčce, a pak se toto sousto vloží do pusy a žvýká se. Poslední jídlo, které jsem tu zatím jedl, je jakýsi šišatý hrách, chutná úplně stejně jako vařený hrách, co máme v Čechách, a k němu se přidává jakási žlutá omáčka, strouhaný kokos nebo také rajčato-cibulový salát. Sladký jsem jedl jen jeden druh jídla, to je malý kvádr tvořený slepenými těstovinovými nudličkami, jehož vyplní je hnědá cukrová hmota.


Jansen Štovíček, Gampola, Srí lanka

portal-do-chudeho-klastera.jpg

Portál chudého kláštera

tady-jsem-spal-vedle-polstare-je-tzv-perina.jpg

Tady jsem spal, vedle polštáře je tzv. peřina

v-chudem-klastere.jpg

V chudém klášteře

takhle-chodim-po-gampole.jpg

Takhle chodím po Gampole

v-tom-dolnim-jsem-zatim-bydlel.jpg

Tady jsem se zatím bydlel

muj-dobry-kamarad-jayalath.jpg

Můj dobrý kamarád Jayalath

autobus-vzadu.jpg

Autobus vzadu

ryzova-pole.jpg

Rýžová pole

v-tomhle-bydli-velmi-chudy-clovek.jpg

V tomhle bydlí velmi chudý člověk

Sdílej na Facebooku       Poslat emailem Vytisknout

Kontakt na redakci: zpravy@vysocina-news.cz
Informace o inzerci: reklama@vysocina-news.cz (podrobnosti a ceník zašleme na vyžádání)

© Vysočina-news.cz - Všechna práva vyhrazena

developed by Michal Kandr | design by Growlab