Luděk Navara: Každý by měl jít za svým cílem
17.8.2010 13:00 Eliška Nová Rubrika: Havlíčkobrodsko
Novinář, publicista, scenárista a historik Luděk Navara byl v pondělí 16. srpna hostem Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského.
V rámci besedy na téma Příběhy železné opony s ním a Josefem Albrechtem se ve Staré radnici promítali dva dokumenty ze stejnojmenného cyklu. V Havlíčkově Brodě je tak se svou profesí už potřetí. V roce 2007 tady přebíral novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského a na Podzimním knižním veletrhu křtil svou knihu.
Patnáctým rokem jste redaktorem Mladé fronty Dnes, na kontě máte několik knih, zároveň píšete scénáře pro Českou televizi. Stíháte i něco jiného?
Poslední dobou mám pocit spíš opačný. Že nestíhám vůbec. Momentálně spolupracujeme na knížce věnované třetímu odboji s panem Kasáčkem, se kterým jsme dělali Mlynáře od Babic. Měla by být hotová v řádu týdnů a budou to tři příběhy z padesátých let. Pracovní název té knížky je Příběhy třetího odboje.
Muž, který přecenil českou duši, tedy dokument o Josefu Bryksovi, se promítal v newyorské knihovně. Některé vaše knihy jsou překládány do němčiny. Kde všude je o vaše dílo zájem?
Ohlasy jsou především z komunity emigrantů, kteří se o to logicky zajímají. Už z toho důvodu, že přes tu oponu museli jít. Zajímá je, jak to tehdy bylo, co se všechno dělo. Docela velké ohlasy jsem měl na svoji první knihu, hlavně z Německa. Ale to bylo téma spojené s nacismem, navíc se jednalo o poměrně známého člověka, což rozhodovalo. Ohledně železné opony jsme dělali s kolegou Albrechtem několik besed v Rakousku. O to byl taky zájem, až jsem z toho byl překvapený.
Vystudoval jste stavební fakultu, pak dálkově historii. Jak se člověk dostane od stavebnictví k historii?
Bylo to spíš naopak. Historie mě bavila vždycky, ale za minulého režimu bylo obtížné dostat se na filozofickou fakultu, kde byla historie. Já tehdy neměl moc dobrý profil a možnosti se tam dostat, takže na stavební fakultu jsem šel z nouze. Ale vždycky jsem měl chuť a plány věnovat se té historii, takže jsem si ten sen nakonec splnil.
V jednom rozhovoru jste řekl, že za jediné uspokojení z vaší dlouholeté práce považujete odchod Pavla Přibyla (tehdejší Grossův šéf Úřadu vlády, pozn. autora). Pořád to platí?
V tomhle případě to byl hmatatelný výsledek. Rešeršoval jsem v archivu, zjistil jsem, že byl jedním z velitelů pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti a mělo to bezprostředně rychlou reakci. To nebývá zvykem. Ale jádro té práce není o odchodu jednoho člověka. Jde spíš o to změnit téma společnosti. Otevřít témata, která jsou pro lidi nová a mohou je v myšlení posunout někam dál. Osobně si myslím, že to je důležitější. Osud jednoho člověka nemusí zas tolik znamenat.
Existuje nějaký příběh, který vás zasáhl víc než ty ostatní?
K těm určitě patří ten o samostatně útočících psech. Ale je jeden, který jsme nezpracovali, protože jsme nesehnali pamětníky. Je to případ jednoho českého uprchlíka, který byl postřelený, nicméně se mu podařilo dostat se za hranici do rakouského lesa. Pohraničníci ho nechali běžet. Jenže v tom rakouském lese upadl, protože už nemohl dál a vykrvácel. Musel umírat strašně dlouho. Komunistické Československo popřelo jakoukoli vinu. Dokonce tehdy vojáci dělali takové „nesmyslné“ věci. Přestrojovali celou jednotku, aby při případném vyšetřování prokázali, že pohraničníci nevypálili. Byl z toho mezinárodní skandál. Ale nejde o ten skandál. Jde o to, že tam někdo úplně nesmyslně zemřel. Navíc za příšerných okolností.
Uvítal jste, že vláda chystá zákon o třetím odboji?
Doufám, že už se to konečně podaří. V první řadě nechápu, proč ten zákon nebyl přijat už dávno. Měl tady být. Zemřela spousta pamětníků, zemřel Paumer, na jehož pohřbu se to celé znovu otevřelo. Ale ten zákon už byl jednou připravený a napsaný. Čeká se na něj už řadu let. Myslím, že je velká škoda, že ještě nebyl přijat.
Máte nějakou radu pro účastníky letní žurnalistické školy, jak se prosadit ve svém oboru?
Každý by měl jít za svým cílem, za svojí představou. Nedívat se na to, jak to dělají ostatní a neopisovat od nich. Hledat si svoje témata a psát o nich. To je důležité. Jinak vždycky zůstanete jenom jedním v řadě.
