Pomníky z asfaltu je Hejátkova třetí sbírka

11.11.2008 09:04 Eva Fruhwirtová Rubrika: Ostatní Komentářů 1

Pavel Josefovič Hejátko, básník z Vysočiny, vydal další sbírku – Pomníky z asfaltu. Křest sbírky bude v pondělí 24. listopadu v Ústí nad Orlicí.

Načasoval jste vydání sbírky přesně na 28. října? Má to nějaký hlubší smysl?

Ano. Je v tom symbolika vzniku státu, který už neexistuje. Slavíme tak něco, co jsme si nechali před patnácti lety vzít a co je na tom to nejkrásnější, je to, že to slaví nejvíce ti, co nám to rozbili. A vzhledem k tomu, že má nová sbírka je opět sociálně politická, dotýká se její myšlenkový obsah i věcí, o které jsme za posledních dvacet let přišli.
A že toho věru nebylo málo! Teď když se dívám kolem především na lidi, kteří tolik opěvovali nyní celosvětově krachující politický systém, přijde mně to úsměvné. A v tom jsou právě ty skryté ale i zcela jasné závěry a symboly.

Vidíte ve své básnické tvorbě nějaký posun?

Myslím si, že ano. O proti svým dvěma minulým sbírkám je poezie Pomníků z asfaltu odlišná především stavbou veršů. Nelpěl jsem tolik na rýmování za každou cenu, čili si dost pohrávám s tak zvaným volným veršem, což jsem dříve tolik nedělal. Pokud jde o obsahovou změnu, není tato sbírka toliko obecná. Hlavním subjektem a hrdinou je lyrický subjekt básníka samotného. V tomto směru se dá říci, že jsem se našel a i literární kritika, které se tato nová sbírka už dostala do rukou se vyjadřuje o tomto nazírání, jako o správném. Jsem si téměř jistý, že se o této sbírce bude jednou mluvit jako o zlomovém díle české poezie začátku 21. století.

Kde hledáte inspiraci?

Stále jedno a to samé. Zkrátka všude kolem sebe, ono to vždycky nějak samo vytryskne, a pokud mám u sebe papír, tak si to zapíši hned, pokud nemám, snažím se to opakovat si v hlavě, tak dlouho, dokud se to nenaučím nazpaměť a zapíši si to později. Na tomto principu jsem napsal všechny tři své knihy a předpokládám, že napíši i ty další.

Co vám vadí na dnešním světě?

Vadí mi jeho rozpolcenost a nesoulad, pokud jde o věci říkané a dělané. Mám stále větší strach z přizpůsobivosti se k danému, protože to nejenže lidstvo ohlupuje, ale jak je už z historického hlediska prokázáno i škodí. Tyto paradoxy samozřejmě nejvíce vnímám ze svého úhlu pohledu, kterýžto se vztahuje k lidem a jejich konání, činům, v této zemi. Zdá se mi, že se nejenom v oblasti sociální, ale i té nejobecnější, jakéhosi klasického žití, rozevírají mezi námi všemi obrovské kleště. Co bude dál? To je možná otázka spíše než-li pro básníky, pro obyčejné lidi, pro ty masy vlajkonošů, které to mohou snad ještě někdy změnit.

Plánujete autorské čtení někde na Vysočině?

Tak plánovat jej samozřejmě mohu, ale jeho realizace je věc druhá. Pokud se někdo ozve a bude mít zájem jej uskutečnit, rád se jej jako hlavní postava večera zúčastním. Zatím však takové indicie na nejbližší dobu nemám. Snad jen po Novém roce, třetího února mám recitál v Moravském Krumlově. Zde vystoupím už se svým fungl novým programem, tedy čtením a recitací pouze a jen své nejnovější sbírky.

Bude další sbírka?

Mám rozepsány hned dvě nové sbírky. Na tu první Radánky a smutnéčky je již podepsána dokonce i smlouva s vydavatelství Alfa-Omega, vyjde v roce 2011. Tato sbírka bude však tak trochu netradiční. Nepůjde o moji klasickou poezii, půjde o úsměvné, ale i smutné poměrně jednoduché verše, což ovšem nezlehčuje jejich hodnotu. Další sbírka mé klasické poezie vyjde počítám tak někdy kolem roku 2015 a už nyní je znám její název - bude se jmenovat Na opačné straně duhy. Myslím si, že za těch sedm až osm let do data vydání nasbírám, napíši, dost kvalitního materiálu, aby tato sbírka byla opět něčím zlomová, skandální, burcující.

Poslat emailem