Post-it : Stereotyp nás nebaví
30.7.2011 11:37 Michaela Poláková Rubrika: Kapely Vysočiny
Vršovická kapela Post-it vystoupila v sobotním programu Šatlava festu na přibyslavském letišti. Online deník Vysočina-news.cz vyzpovídal zpěváka Czendu.
Hráli jste na koncertu, který se pořádal na Znovuotevření Rock café v Praze.
To je pravda. Jsme rádi za to, že nás organizátoři oslovili a jsme i rádi, že ten klub znovu otevřel. Protože si myslím, že před deseti nebo patnácti lety dostal ocenění jako jeden z nejlepších rockových klubů v Evropě a byla by škoda, kdyby takový klub nefungoval. Je to nádherný prostor. Má to své fanoušky, kteří tam rádi chodí jenom na pivo, takže každý klub, který se zavírá a má už svou historii, tak je ho škoda.
Ve vaší kapele je od počátků jen Bekouš. Jak se vaše sestava dala dohromady?
Bekouš je stvořitel Post-it. Jednoho teplého odpoledne si tak vymyslel, že by chtěl kapelu, a tak zavolal Kapínovi, baskytaristovi, tak vznikla kapela Post-it. Já a Porňák jsme přišli později. Porňák přišel v roce 1999 a já jsem přišel v roce 2001. Porňák se do kapely dostal úplně normálně. Znal se jeden dobry muzikant s druhým dobrým muzikantem a z Porňáka byl druhý kytarista. A jak čas plynul postupně vyštípal toho prvního kytaristu a stal se z něj kytarista number one. Já jsem se do kapely dostal přes konkurz. Kluci sice hledali zpěvačku, ale kluci našli mě.
Ve vaší kariéře jste se zúčastnili mnoha soutěží. Tou zlomovou byla Coca-cola popstar.
V této soutěži jsme patřili mezi favority a skončili jsme v první pětici. Soutěž nám hodně otevřela dveře a dala nám velkou šanci. Především díky mediální podpoře se o nás začalo vědět. Takové soutěže by tady měly být víc, než jsou. Dneska je situace ještě horší než před těmi deseti lety. Kapely to mají dneska mnohem těžší. Na druhou strany jsou facebooky, bandzony a internet. To jsme my úplně využívat nemohli. Ale ještě se vrátíme k té soutěži. My jsme se totiž sestavou od té soutěže vůbec nezměnili. Tak si myslím, že to je na tom to krásné, že lidi nás mají zafixované jako ty čtyři týpky z Post-it.
Vaše nové CD Post-i-noor vyšlo v roce 2009. Z něho vznikly dva videoklipy. Kamkoliv se vydáš a Až zazní výstřel. Ty videoklipy jsou hodně zajímavé. Kdo vám je vymýšlel?
Veškerá mediální tvorba s naší muzikou je svépomocí. Hodně jsme prosili naše kamarády, aby nám vyšli vstříc. Tak chci poděkovat i našim kamarádům, kteří nám pomáhali s tvorbou videoklipů. Dva videoklipy vymyslel náš dobrý kamarád David Chvátal, velmi šikovný režisér a fotograf. On nám hodně pomohl jak svou cenou, tak zapálením do tvoření těchto dvou klipů. Ty videoklipy jsou jiné, nás nebaví stereotyp. Všechno se snažíme dělat jinak a nově.
Každé vaše album je jiné. Hodně jste změkčili. První dvě CD byly tvrdší než to poslední. Proč to?
První album bylo tvrdé, ale nebylo tak tvrdé jako to druhé album. A o to větší je skok k tomu třetímu albu, které je nejměkčí. Ono tomu tak je skutečně. Už jsme také pánové v letech. A my jsme s těma prvními dvěma alby objížděli jenom metalové a hardcorové festivaly. A byly nám zavřené festivaly, kde se hraje funky, jazz, pop. O to víc, jsme hráli na motorkářských srazech, za což jsme byli také rádi. Ale my jsme kluci, kteří posloucháme všechno. Od popu, přes funky až po metal. Všeho tak nějak s mírou. Nejsme vyhranění a to se i odráží v naší muzice. Teď z nás začala tryskat popová muzika. Museli jsme se i dokonce krotit, protože kdybychom bývali vydali ty úplně první věci, tak by to bývalo bylo popové album typu Seal. Tak jsme tam chtěli vmáčknout malinko toho rock’n’rollu.
Vy jste byli předskokany hodně zajímavých kapel. Na jaké předskakování vzpomínáte nejradši?
My jsme předskakovali úspěšným kapelám, zajímavým kapelám. Těžko z toho něco vyjmout. Protože všechno mělo svůj příběh, všechno bylo zajímavé. Kdybych měl ale zmínit kapelu Desmod ze Slovenska, s nimi to bylo vždy dokonalé a úžasná party. Z České republiky bych asi vybral kapelu Support Lesbiens. A jedno turné jsme jeli i s Davidem Kollerem, což byl můj osobně splněný sen. Vidět ho co dělá, před koncertem, po koncertě. Byl to úžasný zážitek.
V roce 2005 jste pořádali Road cirkus. Festival pro začínající kapely. Jak vás to napadlo a mělo to nějaké větší pokračování?
Myšlenka se zrodila v hlavě Kapína s Bekoušem a Martina z Cocotte minute, kteří tu myšlenku v hlavách pekly asi čtyři roky. My čekali jen na moment, kdy to spustit. Potřebovali jsme finance, čas a organizaci. To se nám nakonec povedlo. Jeli jsme turné my, Cocotte minute a sebou jsme ten rock vzali, doufám, že se kluci neurazí, v té době ještě teenagery z kapely Imodium. Bylo to hrozně příjemné. Měly následovat ještě další ročníky, ale se sháněním peněz to bylo těžší a těžší. Ten projekt, sice není mrtvý, ale už to jede tak, jako předcházející léta.
Vaše cesta do Indie byla na vašem Facebook profilu věc, kterou jste hodně upoutali pozornost fanoušků. Byla to cesta za poznáním, anebo za inspirací k dalšímu tvoření?
V té Indii jsem byl jenom já s Kapínem. Vlastně to nemělo ani nic spojeného s Post-it. Jenom jsme si tak vyjeli. Ale díky tomu, že už máme nějakou fanouškovskou základnu, za kterou jsme rádi. Tak ty lidi chtějí vědět, co děláme a co prožíváme. A tak byla nasnadě podělit se s lidmi o fotky a zážitky.
Co bys řekl k Antikoncepčnímu semináři, který jste pořádali?
My každý rok, už pět nebo šest let, se snažíme před Vánocemi udělat takové zakončení roku s Post-it. To pro naše skalní fanoušky v Akropoli v Praze. Snažíme se tam pro ně připravit něco speciálního. Tam je vždycky více času být s nimi než na normálních koncertech. Byla to vzpomínka na album Post-i-noor, protože to je lehce sexuálně laděné. S tím ohledem jsme vymysleli seminář o sexu a sexualitě. Bylo to zase hodně povedený. Nebylo to ani tak muzice, ale spíše o zábavě a o poděkování fanouškům.
Jaké máte plány do budoucna?
Kluci chtějí zakládat rodinu. Zatím máme jednoho Post-it mrňouse, tak si myslím, že jich bude brzy víc. Co se týká hudby, tak bychom určitě ještě chtěli nějaké album udělat. A hraní nám prostě chybí po pauzách.
Jak se vám líbí Vysočina?
Vysočina je krásný kraj. Já miluju kopce a přírodu. Tohle je nádherný kraj. Já moc nemám rád placky. Tak vždycky když sem přijedu, tak ty scenérie, kopce a lesy, tak je to krásné. A Vysočina má svoje specifické klima. Je tady takové divočejší počasí a to mám rád. Kdyby to nebylo tak daleko od Prahy, tak bych tady i býval častěji.
