Sto let od narození Jarmily Urbánkové

22.2.2011 15:35 Pavel Kryštof Novák Rubrika: Osobnosti Vysočiny

Mimořádné postavení v české poezii dvacátého století zaujímá Jarmila Urbánková, která se narodila 23. února 1911 v Horních Vilémovicích u Třebíče.

Její tatínek Jaroslav zde působil v letech 1898-1924 jako evangelický farář.

Po studiu na třebíčském a přerovském gymnáziu a absolutoriu češtiny a angličtiny na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně zůstala v tomto městě až do roku 1948, kdy se odstěhovala do Prahy. To už byla vdovou, neboť její manžel Max Galandauer zahynul v koncentračním táboře Buchenwald. V Praze pracovala na ministerstvu informací, ve Státním nakladatelství dětské knihy, Literárních novinách a v Československém rozhlase. Kromě vlastní poezie překládala z angličtiny (Milton, Shakespeare), francouzštiny, němčiny, bulharštiny a čínštiny (Příběhy z čínských tržišť a bazarů). Pro děti napsala mimo jiné Voničku – nápadité básně o květinách.
I když žila dlouhá léta mimo svůj rodný kraj, jejím dílem se jako stříbrná niť vine láska k Vysočině. Sama o tom říká: „Můj domov byl a zůstal bezpečným závětřím v studených vichrech světa. Nosím ho s sebou v srdci a nikdy ho nemohu ztratit, dokud dýchám. I když se už nikdy neoctnu v jeho kolébavém náručí pod skřivánčím nebem.“
Moravská srdečnost, která k nám promlouvá z jejích veršů, je patrná v celé řadě sbírek: Slunečnice, Ozvěny jar, Krůpěje. Zvlášť překrásný je výbor z milostné poezie Pod milostnou lunou či výbor Všechny moje krajiny, v němž krása veršů je výtvarně ozdobená kouzelnými ilustracemi Ludmily Jiřincové.
Poslední sbírka Před západem se knižního vydání nedočkala. Autorka ji napsala pět let před smrtí a posílala ji přátelům jako samizdat.
Jarmila Urbánková, od jejíhož narození nás dělí sto let, zemřela v Praze 13. května 2000.

Úvodní foto: www.slovnikceskeliteratury.cz

Sdílej na Facebooku       Poslat emailem